Poklopy v literature, komiksech a hrach: fenomen pokladu pod nohy

Poklop je prahem mezi viditelným a skrytým, mezi povrchem a hlubinou, mezi každodenností a tajemnem. Tato symbolika je v literární a populární kultuře neodolatelná: kanalizační šachta jako vstup do jiného světa, jako úkryt, jako tajná cesta, jako brána k nebezpečí.

V literatuře sahají nejznámější poklopy a kanalizační šachty k Victoru Hugovi. Jeho Bídníci (1862) obsahují slavnou scénu, kdy Jean Valjean prochází pařížskými stokami, nesoucí zraněného Mariuse. Hugo věnoval stokám Paříže několik stran realistických popisů — dnes by byl jeho text možná nejslavnějším non-fiction úvodem do kanalizace v literární historii. Stoky sloužily jako symbolický protipól leskavého blahobytu pařížské buržoazie a zároveň jako důkaz toho, že civilizace stojí na neohedbných základech.

Žádný kulturní fenomén nepopularizoval kanalizační šachty více než Teenage Mutant Ninja Turtles (TMNT). Od svého vzniku v komiksu Kevina Eastmana a Petera Laird roku 1984 žijí Želvy ninja — Leonardo, Donatello, Raphael, Michelangelo — v kanalizační šachtě pod New Yorkem. Jejich domov je krásně zařízené podzemní hradiště s televizí, pizzou a cvičebnou, přístupné právě skrze poklop šachty. Tisíce dětí na celém světě z tohoto důvodu začaly hledět na kanalizační poklopy jinak: jako na potenciální brány do tajného světa.

TMNT měly značný dopad i na turismus: v New Yorku vyrůstají prohlídky specificky zaměřené na poklopy. Skupina nadšenců zorganizovala v roce 2012 první oficiální TMNT manhole tour, při které průvodce vysvětluje, kde a jak by mohly želvy žít v reálné newyorské kanalizaci. Tour se konala již čtyřicetkrát a prodá se vždy do týdne.

V detektivním žánru slouží kanalizační šachty jako úkryt vraždy, vražedného nástroje nebo jako úniková cesta pro pachatele. Tento trope je tak rozšířený, že má vlastní Wikipedii kategorii (Manholes in fiction). Některá pozoruhodná použití:

V Raymondu Chandlerově Dlouhém sbohem (1953) je tělo zabitého gangstera nalezeno v kanalizační šachtě pod ulicí Bunker Hill — použití, které bylo přiznáno jako klíčový prvek pozdějších noir prozaiků. V japonském anime a mange je kanalizační šachta často vstupem do alternativního světa: ve Spirited Away (Sen a Čihiro, 2001) podobný symbolický práh (vodní tunely) odděluje svět lidí od světa bohů.

V českých krimináleích se poklopy objevují překvapivě často: Jaroslav Foglar ve svém seriálu Rychlé šípy používá šachtu v zápletce nejednoho dobrodružného dílu. V moderní české detektivce jsou poklopy důvěryhodným místem ukrytí usvědčujícího důkazu nebo předávání drog — v souladu s reálnou praxí pouliční kriminality.

Od 80. let začali street artoví umělci využívat povrch poklopů jako plátno. Techniky se liší: sprej, sandblasting, malování epoxidy, ale i kresba křídou (chalk art), která činí z poklopů trompe-l'œil iluzi pohledu do hloubky, skály nebo fantasy světa.

Berlínský umělec Jana Sterck vyráběl v roce 2009 sérii fotoinstalací na poklopech čtvrti Prenzlauer Berg, při nichž tvořil iluzi průhledu do historických sakrálních prostor skrze litinu. Instalace získaly mezinárodní pozornost a byly prezentovány na Berlin Street Art Festivalu.

V Japonsku pak organizace v Hirošimě financovala umělecky na pohled standardní poklop, pod kterým byl v reliéfu vylisován seznam obětí atomového výbuchu z roku 1945. Tento poklop — napodobující svou formou běžné kanalizační kryty Hirošimy — slouží jako tichá pietní instalace, kterou veřejnost přechází každý den, zpravidla bez vědomí o její existenci.